Tak jsme zpět v Austinu. Tři. Ráno děsivá zpráva o noční tragický nehodě na SxSW. Jsme z toho přešlí. Na internetu se Prokop dozvídá, že v té frontě stál hodinu předtím a vzdal to a jel domů. Barbařina kamarádka odtamtud odešla 2 minuty předtím.
Registrujeme se na festivalu, využíváme volný internet, píšeme blog, vybíráme fotky. Je tu pro kapely k dispozici lego a pingpong. Začíná nudnější období pro blgogery a zábava feťáků pohody. Snídáme v palačinkárně!
Při procházce po River Street, což je jedna z hlavních festivalových ulic, na nás padá pocit přecpanosti kapelama a hipsterama. Jenom oficiální program festivalu jsou takové Zlaté stránky. Plakáty zvou na britskou stage, kanadskou a švédskou stage, mluvíme o velkorysé polské státní podpoře pro jejich kapely a kroutíme hlavou nad tím, proč Česko žádnou, ani minimální podporu neposkytuje. Každopádně si říkáme, že je škoda, že na jednom z největších festivalů na světě není nějaký společný česko-slovensko-polský-maďarský showcase… Docházíme k tomu, že prostě u nás nevědí, o co tady jde.
Odpoledne nás Adam z Northern Spy zve do klubu Liberty. Rádi se vzdálíme z centra festivalu na okraj. Ze všech koutů hraje hudba. Všude samej hipster. V perfektním hippie klubu radostný setkání jakoby dlouholetých kamarádů, co se potkali prvně. Northern Spy crew: Adam, Natalie, kapela Cloud becames your hand, Amanda…
Tři skvělý koncerty na dvorku, v karavanu veganský jídlo, pivo a ledový čaj. Všichni postupně žvýkají naši efedru z pouště. Smějeme se, že jsme tu vlastně nejstarší. Všem ostatním je pod třicet. Kupujeme si vinyly Ava Luna. Zažíváme ten pravý a nehektický neoficiální SxSW.
Večeříme zase v palačinkárně a jedeme domů. Jason nás ještě láká do hospody poblíž domu. Když v autě jedeme asi 5 mil, tak si opět vzpomeneme na rozdíl ve vzdálenostech.
