Sobota 8.3. New York – Austin – Probouzím se ve 2 ráno NY času, doma je 8 ráno, takže to dává smysl. Vstáváme ve 4h, využíváme wifi k posílání fotek a v 5 sedáme na taxi směr letiště LaGuardia. Letiště ještě spí, slečna u checkinu je taky dost nevyspalá. V 7h odlétáme směr Chicago, letadlo je plné jen z jedné třetiny, což je strašný. Naše ekologická stopa je kvůli těm kombinovaným levným letům taková, že se v příštím životě narodíme jako ložisko ropy na jižní Moravě.
Sedíme prvně u okýnka, pod kterým není ani turbína ani křídlo, a vidíme zvrchu Manhattan. V Chicagu máme velmi rychlý přestup a u boardingu komplikace, protože let je úplně plný a nemůžeme si vzít kytaru a saxofon na palubu. Ale jsme konečně už v letadle do Austinu.
Cesta je strašně nudná, i když trvá jen něco přes dvě hodiny, sedíme úplně v nejposlednější řadě s okýnkem, jež zcela zakrývá turbína, která nás ohlušuje po celou cestu. Ani ty turbulence nejsou tak zábavné, když člověk nevidí ven a neví ani trochu, co se děje.
Servis American Airlines je taky nudný, žádná svačina, žádný televizky, ani vtipkující stevardi. Jediná legrace jsou naprosto neuvěřitelný, velmi drahý kraviny v katalogu duty free. Kytara nad dveře, na kterou hrajou dveře, když se otevřou; Socha reálné zombie, která leze z trávníku na zahradu; Mluvítko na ovládání vašeho pejska, které mu připevníte na krk, pro vaše pohodlí, pobavení přátel a jeho infarkt…
Letadlo má zpoždění skoro hodinu, které nabralo jen čekáním ve frontě na vzlet v Chicagu. V Austinu vystoupíme, převezmeme obaly s kytarou a saxofonem, které jsou z nepochopitelného důvodu mokré!
U pásu, po kterém přijíždí náš svítící zelený a oranžový kufr, se potkáváme s Jasonem, přítelem Barbary, u které bydlíme. Radost s opětovného setkání po dvou letech střídá náhlý stres. Honza zapomněl v letadle tašku s počítačem, diktafonem a sluchátkama! Honzova práce za poslední dva roky. Byli jsme unavení a ještě nás zmátlo, že jsme bez kytary a saxofonu měli pocit, že nemáme žádné další zavazadlo. Bohužel až do večera se nepodařilo zjistit, jestli v tom letadle ještě je, nebo to někdo někde vyložil. Další důkaz neservisu American Airlines.
Letadlo už odletělo zpět do Chicaga a telefonní číslo, které nám dali, bral stále jen záznamník. Na internetu dohledat nějaké jiné číslo je nemožné.
Dva – Amerikin diarik – Den jedna by Respekt_Cz on Mixcloud
Doma bychom si byli jisti, že tašku někdo sebral a už se nenajde; tady ale člověka dráždí, že nenajdete osobu, která by se tím vůbec jakkoli zabývala. Taška s počítačem s důležitostí zapomenutého posmrkaného kapesníku.
Tahle ztráta nám trochu pokazila večer s kámoši Barbarou a Jasonem. Odpoledne po obědě na Honzu spadl ještě velký obraz ze stěny, bez varování, takže začínáme mít pocit, že někdo si pohrává s voodoo:) V brzkém podvečeru jsme usnuli a probouzíme se až v hluboké noci.
Já se definitivně probouzím ve 3 ráno a googluji kontakty na Found/Lost office letišť v Austinu a Chicagu a American Airlines. Honza přemýšlí nad variantou říct na letišti, že v té brašně je teroristický materiál a že osobně musí naťukat kód do toho počítače, aby zastavil ten pekelný stroj – brašna by se asi našla velice rychle a Honza by mohl strávit v USA mnohem víc času.
Zítra je plán vyrazit s Barbarou do El Pasa, takže budeme muset na počítač zapomenout a nenechat si tím kazit zbytek výletu.
Amerikin fotodiarik / kompletní fotoalbum z cesty najdete na facebooku Dva